SVÁTEČNÍ PŘÍBĚH
I Lucinčina rodina slavila Vánoce. Na stole byly jesličky, v koutku chaloupky byl stromeček, pod kterým Lucka našla několik oříšků a jablíčko. Lucince se nejvíc líbila vánoční hvězda na stromečku. Vždy se jí líbila ta zázračná světýlka na obloze, na která se dívala z okýnka, než šla spát na pec. Dnes už ví, že to jsou hvězdy a to větší světýlko je měsíc. I dnes na Štědrý den se Lucinka ukládala ke spánku. Maminka, tatínek, babička i dědeček jí dali dobrou noc a vmačkali se na malou postel. Lucinka byla ráda, že jí Ježíšek obdařil tolika dárky. Vám to připadá málo, ale Lucinčini rodiče byli chudí. Lucinka ležela na peci, odkud měla výhled přímo na hvězdy. Najednou ji napadlo, že by za jednou hvězdou mohla vystoupat. Přesvědčila se, že rodiče, babička i dědeček spí, a pak potichu slezla z pece. Oblékla si dřeváky, kabátek, co dostala loni na Vánoce, a hurá ven. Všude bylo plno sněhu. Lucinka stoupala na kopec. Téměř neviděla. Byla úplná tma. A byla zima. Najednou se jedna hvězdička rozsvítila a ozářila propast, do které by Lucinka jistě spadla. Lucinka hvězdě v duchu poděkovala a rozhlédla se. Neměla ani ponětí, kde je. Přemýšlela, a když ji po tváři stekla slzička, měsíc ozářil cestu, kterou Lucie předtím neviděla. Šla po úzké lesní cestičce, až došla k rozcestí. Lucka přemýšlela. Tu cestu znala. Hrávala si tady s kamarády. Cesta vlevo byla zkratka. Kdyby po ní Lucka šla, byla by doma hned. Cesta vpravo byla oklika. Nechtělo se jí jít tou dlouho trasou. Něco hluboko uvnitř ji však přesvědčovalo, že má jít vpravo, tak šla oklikou. Doma ještě všichni spali. Lucie se svlékla, a potichu si vylezla na pec.
Ráno byl Boží hod. Maminka, tatínek, babička i dědeček se v poledne sešli u stolu. Dali se do prostého jídla, když se ozvalo zaklepání. Maminka otevřela dveře. Byl to pan Novotný. Ukázal tatínkovi poškrábanou nohu. Tatínek totiž lidi ve vsi ošetřoval. „A jak se vám to stalo, pane Novotný?“ zajímal se, když pana Novotného ošetřoval. „Ale, vlci!“ „Vlci?“ podivila se babička. „No, jdu včera tou zkratkou v lese a přepadnou mě vlci. Naštěstí mi ty potvory neudělaly nic vážného, jen mě škrábly.“ Lucka zbystřila. Tou zkratkou chtěla včera také jít, ale jakýsi hlas uvnitř jí to nedovolil. Když pan Novotný odešel, Lucinka se ke svému nočnímu dobrodružství přiznala. „To od tebe nebylo moc chytré, Lucie.“ Zamračila se maminka. Tatínek se taky mračil, pak řekl: „Věřím, že tě zachránil tvůj anděl strážný, Lucie.“
Sofie Bradáčová, 11 let
