https://www.nationalgeographic.cz/historie/tvar-svateho-vaclava-odhalena-i-s-pomoci-ai-technologii/
Snaha poznat skutečnou podobu svatého Václava provází české vědce už desítky let. Mezinárodní tým odborníků kolem brazilského experta na forzní rekonstrukci Cícera André da Costy Moraese představil nejpokročilejší digitální zpodobnění tváře českého knížete, založené na 3D technologiích a umělé inteligenci.
ední z český odborníků v Moraesově týmu byl geoinformatik Jiří Šindelář, který se již dříve podílel na vytvoření možné podoby jiných Přemyslovců včetně svatého Vojtěcha a svaté Ludmily. K rekonstrukci tváře českého knížete přispěli i další experti z Malajsie, Polska a Brazílie. Výsledky jejich práce byly publikovány v odborném časopise Heritage.
Zatímco uznávaný český antropolog profesor Emanuel Vlček pracoval v 80. letech tradičními metodami profilové obnovy podoby, nová vědecká skupina využila kombinaci strukturální deformace, fotogrammetrie a statistických projekcí z tomografických dat současné populace.
Cesta od relikvie k digitální tváři
Práce začala analýzou fotografií lebečních pozůstatků přisuzovaných svatému Václavovi. Vědci použili techniku nazvanou strukturální deformace (tvarová přeměna) – v podstatě vzali digitální model krania současného člověka a pomocí specializovaného softwaru jej přetvořili tak, aby odpovídal proporcím Václavových ostatků hlavy zachycených na historických fotografiích.
Klíčové bylo dodržet rozměry zaznamenané antropologem Jindřichem Matiegkou v roce 1911. Ten tehdy provedl detailní měření krania včetně maximální délky 185 milimetrů, šířky 131 milimetrů a výšky 135 milimetrů. Celkem zaznamenal 52 různých měření, která poskytla základ pro přesné vytvoření podoby.
Badatelé nepoužili pouze veřejně dostupné fotografie z Wikimedia Commons, ale pro ověření přesnosti zpodobnění získali i oficiální snímky z archivu Pražského hradu. Když byla digitální lebka dokončena, začala ta nejobtížnější část – obnova měkkých tkání.
Věda a umění v jednom
Forenzní rekonstrukce tváře kombinuje tvrdá data s uměleckými prvky. Základem jsou ultrazvuková měření tloušťky měkkých tkání provedená na žijících Evropanech ve věku 30-39 let. Tato data poskytují informace o tom, jak silná je vrstva svalů, tuku a kůže v různých bodech obličeje.
Výzkum použil kombinaci tradičních technik s moderními statistickými projekcemi založenými na tomografických snímcích (CT snímcích) žijících jedinců. Výsledkem byly dvě verze zpodobnění – jedna objektivní v odstínech šedé, druhá s uměleckými prvky včetně vlasů, vousů a pigmentace.
Pro určení barvy vlasů a očí se odborníci opřeli o Matiegkovu analýzu z roku 1911, která popisovala jedince nordického typu. Matiegka tehdy napsal: „K tomu typu patří světlý vlas a modré oči.“ Toto zjištění odpovídá i nejstarším historickým popisům knížete.
Překvapivé spojení se středověkou sochou
Jedním z nejzajímavějších objevů bylo srovnání digitálního zpodobnění se slavnou sochou z dílny Petra Parléře ze 70. let 14. století (1373-1375), která stojí ve svatovítské katedrále. Autorem sochy je pravděpodobně sám Petr Parléř nebo jeho synovec Jindřich Parléř. Když vědci pomocí fotogrammetrie digitalizovali tvář sochy a porovnali ji s vytvořenou podobou, našli pozoruhodné shody.
Vědecká práce konstatuje zjevnou strukturální shodu, zejména v konečné konfiguraci nosu, pozici rtů, horizontálních limitech obličeje a umístění očí. To podporuje teorii již dříve navrženou Emanuelem Vlčkem, že Parléř mohl při vytváření sochy použít Václavovy ostatky jako předlohu – což by z něj dělalo průkopníka forenzní obnovy podoby o staletí dříve, než se tato disciplína oficiálně zrodila.
Technologie 21. století slouží historii
Pro vytvoření digitální podoby použila vědecká skupina open-source software Blender 3D s doplňkem OrtogOnBlender, původně vyvinutým pro plánování skutečných chirurgických zákroků. Nástroje, které se běžně používají pro ortognatické operace nebo rhinoplastiku, byly aplikovány na tisíc let staré lebečné pozůstatky.
Metodologie byla navržena tak, aby využívala pouze volně dostupné zdroje – fotografie z Wikimedia Commons a software s otevřeným zdrojovým kódem. To znamená, že kdokoli s přístupem k těmto nástrojům může postup zopakovat.
Finální vylepšení detailů provedla umělá inteligence, která zachovala původní rysy a pouze doladila realističnost výsledku. Celý proces byl transparentní a plně replikovatelný.
Spor o věk knížete
Jedním z kontroverzních aspektů bádání je určení věku. Antropolog Emanuel Vlček ve svých studiích z 80. let určil, že kranium patří muži ve věku 40-45 let, přičemž použil metodu uzavírání lebečních švů. Historici však tradičně uvádějí, že Václav zemřel ve věku pouhých 28 let (narozen kolem 907, zavražděn 935).
Tento rozpor má několik možných vysvětlení. Výzkum z roku 2025 poznamenává, že zatímco kranální sutury mohly naznačovat jedince staršího 60 let, stav zubních alveolů ukazoval na věkové rozmezí o dvě dekády mladší. Vlček nakonec odhadl věk na 42,2 ± 4,8 let (37,4-47), jiná analýza navrhla věk mezi 35-40 lety. Metody určování věku podle lebečních švů jsou navíc dnes považovány za méně spolehlivé pro archeologický materiál.
Tvář dynastických souvislostí
Václavovo zpodobnění není první z rodu Přemyslovců. Badatelé již dříve vytvořili podoby jeho otce Vratislava I. a strýce Spytihněva I. Srovnání všech tří tváří odhaluje zajímavé rodinné rysy – zatímco Vratislav měl výraznější předkus horních řezáků, Spytihněv vykazoval jemnější okluzi bez zjevné projekce.
U Václava je podle vědecké práce patrná mírná mandibulární retrognatismus (ustupující dolní čelist), kterou zaznamenal už antropolog Emanuel Vlček při své obnově podoby z 80. let. Nová digitální verze tento rys potvrzuje, i když v mírnější formě než předchozí zpracování.
Metodická přesnost
Vědecký tým zdůrazňuje, že nemůže kategoricky potvrdit autenticitu lebečních pozůstatků. Identifikace je založena na tradici a dochovaných dokumentech, které označují ostatky jako Václavovy. Antropolog Jindřich Matiegka v roce 1911 napsal: „Účelem vyšetření nebylo dokázat totožnost jedince; nebylo důvodu pochybovat o tom, že se nám zachovaly pozůstatky sv. Václava; konečně nejsou to pozůstatky obyčejného člověka, nýbrž vévody, a to českého domácího knížete.„
Výsledné snímky jsou k dispozici pod licencí Creative Commons, což umožňuje jejich volné použití pro vzdělávací účely, 3D tisk bust nebo další umělecká zpracování.
www.nationalgeographic.cz