SV. TEKLA VE FARNÍM KOSTELE
V seznamu světců figuruje několik osob tohoto jména, ale v některých případech se může jednat o záměnu osob případně zdvojení. My se zaměříme na tu historicky první, kterou je Tekla (řecky Θέxλα, latin. a angl. Thecla) z Ikónia. Tekla byla raně křesťanská světice pocházejíc z bohaté rodiny, která žila v 1. století na území dnešního Turecka a dostalo se jí nejvyššího možného vzdělání. Narodila se okolo roku 30 v Ikóniu (dnes Konya, jižní Turecko) a po vyslechnutí kázání sv. Pavla v roce 48 se rozhodla pro křesťanství a stala se jeho učednicí. Navíc učinila rozhodnutí, že zruší zasnoubení a zasvětí své panenství Bohu, což rozlítilo její matku i snoubence, který Teklu jako křesťanku udal římskému prokonzulovi. Tekla byla odsouzena k smrti upálením, ale stal se zázrak a plameny uhasila náhlá bouře. Poté i s Pavlem z města uprchla a následovala jej na misijních cestách do Antiochie, kde byla opět zadržena, mučena a odsouzena k předhození divoké zvěři. V tomto případě proto, že odmítla být po vůli místního vlivného muže jménem Alexandr. Zde se odehrál druhý zázrak, zvěř ji odmítla roztrhat, a Tekla opět smrti unikla. Nakonec ji osud zavál do Seleucie na Sicílii, kde žila v jeskyni poustevnickým životem, léčila místní lid a věnovala se jeho evangelizaci. Nakonec „usnula pěkným spánkem poté, co mnohé osvítila Božím slovem“ ve věku 90 let.
Podle jiné tradice se její život završil v Antiochii, v Maúle (dnešní Sýrie), kde následně vyrostlo významné poutní místo a klášter. Existuje také legenda, že se ji v Seleucii rozhodla zneuctít skupina vojáků a pohanit ji tak před Bohem. A tady došlo k zázraku do třetice. Před prchající a vroucně se modlící Teklou se rozestoupila skála, která se za ní sesula a Tekla se dostala až do Říma, kde její tělo našlo věčný spánek vedle apoštola Pavla. Jakkoli je tento příběh poutavý, v Novém zákoně byste jej hledali marně. Příběh Tekly popisuje pouze apokryfní kniha Skutky Pavla a Tekly datovaná do let 160–180. Přesto je Tekla na křesťanském východě uctívaná jako prvomučednice a ženský vzor askeze a předpokládá se, že legenda má reálný historický základ. Žel, vzhledem k tomu, že mezi námi a dějem příběhu se klene propast dvou tisíciletí, není téměř možné očistit historické jádro od legendárního patosu.
Na křesťanském západě nebyl kult svaté Tekly příliš rozšířený, ale přesto existoval. Asi nejvýznamnějším příkladem jsou katakomby svaté Tekly v Římě (ve kterých mimochodem došlo roku 2010 k objevu nejstarších vyobrazení čtyř apoštolů Petra, Pavla, Ondřeje a Jana; fresky pocházejí z konce 4. století). Prolínání legendy se skutečným příběhem doplňuje i skutečnost, že se údajně dochovala její paže, která je uložená v katedrále ve španělské Tarragoně, kde se každoročně v září koná Festival svaté Tekly. V Českých zemích dosáhl její kult vrcholu v době baroka, ale přesto můžeme říct, že se příliš nerozšířil. Dodnes však existuje několik kaplí s jejím patrociniem. Svatá Tekla je tradičně patronkou umírajících, pomocnicí proti očním chorobám, moru a přímluvkyně proti nebezpečí ohně.
Římskokatolická církev si svatou Teklu připomínala 23. září, pravoslavná slaví její svátek o den později. V církevním kalendáři bylo její uctívání zrušeno roku 1969.
