Z farního archívu

18 Čvc

O odevzdanosti do vůle Boží – Ignát Zháněl

         Představený požádal milého Spasitele, aby vzkřísil jeho právě zemřelou dceru. Nejvýš milosrdný Ježíš Kristus vyplnil jeho žádost. Když se k němu ubíral, dotkla se roucha jeho „žena, která byla dvanáct let nemocna. Mnoho vytrpěla od mnoha lékařův a vynaložila všechen statek, aniž se jí prospělo, nýbrž spíše pohoršilo“.  Co tuto vidíme, opakuje se neustále v životě všech lidí. Jakým velkým, přímo bezpočetným bolestem, nemocem, strastem je prostoupen život lidský! Při všech těchto životních těžkostech na naší pozemské pouti budiž nám útěchou, že vše nám posílá Pán, že nám mohou býti užitečny, podrobíme-li se bezpodmínečně úradkům Božím. Oddanost do vůle Boží je potřebná. Jmenujeme ji ochotou, že se chceme podrobiti všemu, co nám pošle Bůh, hlavně v utrpení. Zavazuje nás k tomu víra, která učí, že Bůh je náš Stvořitel a my jeho tvorové. My všichni jsme děti Boží, Bůh je náš Otec. Povinnost dětí jest ochotně, radostně, okamžitě vykonávati všechny rozkazy, každé přání otcovo. Jsme tedy povinni podrobiti se vždy, za všech okolností vůli Boží, protože vidíme, že vše, co nám posílá Bůh, je nám užitečno, vše i když sebevíce trpké, zařídil Bůh k naší spáse, jak čteme: „Kázni Páně nepohrdej, můj synu, nemrz se, když býváš od něho trestán, neboť Hospodin, koho miluje, tresce, toho, v němž jak otec v synu zálibu má.“ Víra vybízí nás, abychom se cele oddali Bohu. Sám Ježíš Kristus poroučí nám, abychom přenechali všechny starosti Bohu a odevzdali je do Jeho rukou. Svatý apoštol Pavel nás napomíná, abychom se cele odevzdali do vůle Boží a trpělivě nesli vše, co nám vloží na ramena řka: „V soužení buďte trpěliví…“ (Řím. 12,12), „vytrvalosti zajisté jest vám potřebí“ (Žid. 10,36).   Jak se budeme radovati na věčnosti z každého dne, z každé hodiny, v nichž jsme trpěli s křesťanskou trpělivosti, s odevzdáním do vůle Boží, se zbožným pohledem na Kristův kříž. Tam teprve pochopíme smysl Písma a tajemství kříže. Nutno jest tedy odevzdati se cele do vůle Boží, poroučí nám to naše svatá víra, božský Spasitel Ježíš Kristus dává nám příklad, jest to tedy naše povinnost nikoliv lehká, snadná, nýbrž přetěžká, přitom však požehnaná, neboť činí nás již tu na světě šťastnými a blaženými. K pravému štěstí přináleží, aby člověk s naprostou důvěrou obrátil zrak svůj k věčnosti. Běda tomu, jemuž svědomí připomíná „Jest Soudce, před nímž neobstojíš, jest peklo, jemuž neujdeš. Komu vyčítá svědomí, kdo je si povědom těžkého hříchu, který mu dosud není odpuštěn, má červa na srdci, má stále plápolající oheň ve svém nitru. Komu však nečiní svědomí žádných výčitek, kdo je má čisté, nestrachuje se před budoucnosti, je cele odevzdán do vůle Boží. Tato odevzdanost je vzácná ctnost jak ujišťuje sv. František Saleský, když tvrdí: „ctnosti všech ctností jest odevzdanost do vůle Boží“. Nic se nestane, než co Bůh dovolil, připustil. Umiňme si a věrně zachovejme následující předsevzetí: Chceme žíti cele odevzdáni do vůle Boží.

měsíčník „Škola B. Srdce Páně – ročník LXII., čís. 11 – listopad 1928