HISTORIE

Nejstarší kostel v Šenově byl zřejmě postaven již ve 13. století. Šenov období středověku představoval rozsáhlou zemědělskou osadu, která byla centrem nezávislého statku šlechtického rodu Šašků ze Šenova. První písemná zmínka o farnosti v Šenově pochází z roku 1447. Původní katolický kostel nesl patrocinium sv. Mikuláše. V průběhu 16. století až do poloviny 17. století, za Skrbenských z Hříště, sloužil místním evangelíkům k bohoslužbám. Základní kámen k novému zděnému kostelu byl posvěcen 8. listopadu 1764, za faráře Antonína Anselma Anturiho. Kostel byl na rozdíl od původního patrocinia zasvěcen Prozřetelnosti Boží. Náklady na výstavbu kostela hradil Karel František Skrbenský z Hříště, v letech 1720-1768 majitel šenovského panství. Autorem projektu byl patrně stavitel Jakub Pánek.

Vnitřní délka kostela je 28 m a šířka 14 m. Na výzdobě interiéru nově postaveného chrámu se podíleli významní umělci působící v druhé polovině 18. století na severní Moravě a ve Slezsku, sochaři Johann Schubert a Antonín Stanetti a malíř Jan Jablonský. Součástí interiéru jsou, údajně z původního kostela pocházející, intarzované dveře mezi presbytářem a sakristií a obraz Madony s dítětem u křtitelnice. Hodnotnou součástí výzdoby kostela jsou rovněž čtyři kamenné náhrobníky dlouhodobých majitelů Šenova, pánů Skrbenských z Hříště. Původní svatostánek a menza hlavního oltáře jsou dnes ve zpovědní kapli pod věží. V roce 1914, za faráře ThDr. Ondřeje Bieleka, byl totiž mistrem Vilhelmem Drechslerem postaven nový oltář z mramoru.

V roce 2001 byl v přifařených Václavovicích posvěcen kostel sv. Václava.

wikipedia o kostele sv. Václava

Další podrobnější informace o historii farnosti v novějších odborných publikacích:

– Heraldické památky Těšínska, Studie o Těšínsku, Karel Müller, Muzeum Těšínska 2012, ISBN 978-80-86696-30-0

– 250 let kostela Prozřetelnosti Boží v Šenově, David Pindur, Římskokatolická farnost Šenov u Ostravy 2014, ISBN 978-80-260-6733-7

– časopis Těšínsko ročník 58 2015 číslo 1, Zaniklý dřevěný kostel sv. Mikuláše v Šenově v historickém a kulturním kontextu, David Pindur, Muzeum Těšínska, ISSN 0139-7605

– Světla a stíny barokní církve ve Slezsku, Frýdecké arcikněžství v letech 1654-1770, Studie o Těšínsku, David Pindur, Muzeum Těšínska 2015, ISBN 978-80-86696-42-3

– Prozřetelnost Boží, David Pindur, Jindřich Štreit, DHD 2016, ISBN 978-80-270-0295-5

– Památky Těšínského knížectví, Klára Mezihoráková (ed.), Artefactum 2016, ISBN 978-80-86890-93-7

•  

Na těchto stránkách některé fotografie prof. Jindřicha Štreita 2013 ©

Půdorys s popisem interiéru a ikonografie:

1 – náhrobek Jaroslava Skrbenského († 1603), kazatelna s reliéfem Mojžíše;

2 – náhrobek Jana Skrbenského († 1664);

3 – náhrobek Karla Dětřicha Skrbenského († 1692);

4 – náhrobek Karla Františka Skrbenského († 1768), prosebná tabulka za ženu Oty Skrbenského, obraz sv. Barbory;

5 – socha Júdit, vitráž sv. Václava;

6 – socha Eliáše;

7 – hl. oltářní obraz s tématikou Prozřetelnosti Boží (Mt 6, 19-34), retábulum hl. oltáře s plastikami andělů, Boha Otce a Ducha sv.;

8 – socha Daniela, vitráž sv. Tekly;

9 – socha Zuzany, věčné světlo;

10 – hl. oltář s mramorovým svatostánkem a anděly;

12 – intarzované dveře s postavami církevních otců;

13 – socha sv. Štěpána Uherského;

14 – obraz Karla Velikého, bořícího pohanské modly;

15 – socha sv. Václava;

16 – socha sv. Barbory;

17 – obraz sv. Hedviky;

18 – socha sv. Heleny;

19 – socha Simeona;

20 – obraz Piety, deskový obraz Madony s dítětem;

21 – socha sv. Jana evangelisty;

22 – socha sv. Augustýna;

23 – obraz sv. Jana Nepomuckého;

24 – socha sv. Mikuláše;

26 – zpovědní místnost, původní svatostánek s menzou a anděly;

27 – oltář s betlémským výjevem;

28 – socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova;

29 – socha Neposkvrněného srdce P. Marie;

31 – socha sv. Josefa;

32 – socha sv. Antonína;

34 – schodiště na kůr k varhanám;

35 – sakristie, v patře depozitář;

36 – “babník”;

37 – zimní kaple, v patře panská oratoř se samostatným vstupem;

Po celém kostele je rozvěšeno 14 zastavení křížové cesty;

Překlad textu z latiny na měděné desce umístěné u křtitelnice:

Čti a truchli, poutníku,

nad nejlepší z paní, nejvznešenější Antonií, rozenou hraběnkou Podstatskou,

svobodnou paní Skrbenskou, za života všemi oblíbenou,

která odešla zasažena ostrým šípem smrti předčasně ze světa

v roce 1773 dne 17. srpna.

Je zde předána prachu, ale nikoli nevděčnému zapomnění.

Neboť  ona věnovala pro blaho svých milých zemřelých každý den mši

jako dobrodinka ode dneška až navěky.

Tato paní ze všech nejzbožnější se výborně starala

když farnost potřebovala místo.

Nechť  ten, kdo žije, dbá o to, aby věčný záměr se splnil.

Pečlivá matka přišla v roce 1731 do rozkvětu života.

Viděla čistotu tří plodů lásky totiž Marie Anny, Karla a Antonia

zvítězila pro svého milovaného Ottu svobodného pana Skrbenského,

hejtmana vévodství těšínského u nižších oblíbeného kvůli laskavosti.

Když spěchá k požehnané věčnosti hořkosti jednotlivců řekla sbohem.

Tak ve slávě na věčnosti žije ctnost po smrti.

Zvon z roku 1617

Na konci listopadu roku 2025 se po šesti letech vrátil do kostela Prozřetelnosti Boží malý zvon z roku 1617, což určitě je významný historický artefakt. Od šenovské římskokatolické farnosti byl zvon v letech 2019-2025 zapůjčen Těšínskému muzeu. Tento krásný zvon s výraznou heraldickou výzdobou je běžně k vidění v panské oratoři kostela Prozřetelnosti Boží. Zvon pochází z původního dřevěného evangelického kostela v Dolních Bludovicích, pro který byl pořízen společným nákladem vrchností okolních obcí. Není přesně známo, jak, kdy a za jakých okolností se zvon dostal do šenovského kostela, jsou pouze dohady, že se mohlo jednat o dar, nebo náhradu, za sanktusníkový -umíráčkový zvonek z roku 1766 o váze 19 kg, nazvaný Santa Maria – Iohannes Nepom. Orate Pro Nobis (Svatá Panno Maria a svatý Jene Nepomucký orodujte za nás), který byl odvezen z kostela Prozřetelnosti Boží v roce 1915 pro válečné účely první světové války.

Podle informací moravského historika a archiváře Jana Petra Cerroniho (1753-1826) a následně také učitele Adolfa Sobka (1886-1944), autora knížky „Obec a panství Šumbark ve Slezsku“, byl tento zvon z roku 1617 ještě v roce 1806 v novém katolickém kostele svaté Markéty v Dolních Bludovicích (vysvěceném v roce 1792), v šenovském kostele Prozřetelnosti Boží byl určitě již před rokem 1925. Šenovská farnost je určitě majitelem zvonu prokazatelně již minimálně sto let. Úvahy regionálních historiků a badatelů, zda tento zvon mohl v minulosti viset ve věžičce na šenovském zámku rodu Skrbenských (od roku 1893 již Larisch-Mönnichů) zatím nelze potvrdit, ani vyvrátit. Je velmi těžké přesně určit příběh tohoto zvonu, v každém případě jsme rádi, že se zvon opět nachází v Šenově a můžeme obdivovat jeho krásu. Je zajímavostí, že právě v roce 1617, kdy byl zvon zhotoven, panovala v našem regionu velká drahota a bída, kdy mnoho lidí zemřelo hlady. 

Zvon byl vyroben ze zvonoviny (přibližně 78 % mědi + 22 % cínu), má průměr 38 cm a výšku 36 cm, koruna zvonu je s šesti uchy. Bohužel dnes je zvon již bez svého srdce (což je těžká, tvarovaná kovová součást, která se uvnitř zvonu pohybuje a při zvonění naráží do jeho stěny a rozeznívá ho).

Na čepci zvonu obíhá ve dvou řádcích mezi plastickými linkami nápis:

KRISTOF.STARSSY.RVSECZKI.ZE.IWE.ME.ANA.HORN.BLVDOW

GIRZIK.SSELIHA.ZERZVCHOWA.ANA.HORNICH.BLVDOW

Na věnci zvonu je pak jednořádkový nápis mezi linkami: 

ANNA.FOGLARO.STVD.WODY.ANA.DVLN.BLVDOW.POZVS.WDOWA.

PONEB.VROZ.PANV.PETRV.P.MAR.KLOWZKYM.ZEBRACZE

Poslední dvě slova jsou provedena menšími písmeny. Nad slovy PONEB.VROZ je umístěn letopočet 1617. Všechny nápisové pásky jsou široké 25 mm. Na krku zvonu jsou umístěny tři erby jeho fundátorů, které jsou ve vavřínových věncích o průměru 150 mm, v dolní části zvonu jsou na přechodu k věnci erby přerušeny dvěma plastickými linkami. Všechny erby jsou tvořeny erbovním polským štítem s vykrojením na obou stranách, velmi rustikálně provedeným turnajským erbem s jednotným klenotem v podobě tří pštrosích per a bohatými rozvalinami po stranách, majícími zjevně představovat přikrývadla (což jsou pláště, které si rytíři pokládali na helmu a nechali je splývat jako ochranu z vrcholu přilby na záda). Termín turnajský erb odkazuje na heraldické znaky a symboly, které rytíři a šlechtici používali během středověkých turnajů k vlastní identifikaci. Tyto erby se objevovaly na jejich štítech, přilbách a zbroji a dodržovaly přísná pravidla heraldiky. V prvním štítu je pravá polovina vozového kola, ve druhém stoupající půlměsíc, třetí štít je dvakrát dělen a horní dvě pole jsou navíc rozpůlena. První erb náleží Kryštofovi Ruseckému z Ejvaně a na Horních Bludovicích, druhý Jiříkovi Šelihovi z Řuchova a na Horních Bludovicích. Třetí erb náleží Anně Foglarovně ze Studené Vody a na Dolních Bludovicích, vdově po Petru Marklovském ze Žebrače. Všechny erby odpovídají podobě, jak je známe z jiných heraldických pramenů.

Jiří Bednář