PŘÍBĚH NEW ORLEANS NELZE VYPRÁVĚT BEZ ČERNOŠSKÝCH KATOLÍKŮ
Odhalení, že papež Lev XIV má louisiánské kreolské kořeny, vrhá světlo na komunitu katolíků, která utvářela New Orleans – od slavné kněžky voodoo až po samozvaného vynálezce jazzu.
Zvolení papeže Lva XIV jako prvního amerického papeže – a následné odhalení, že má louisiánské kreolské kořeny – vrhá nové světlo na město dlouho známé svou živou směsicí kultur a tradic. Skutečně je nemožné hovořit o New Orleans bez zahrnutí příběhu jeho černošských katolíků.
Černošské katolictví v Půlměsícovém městě (přezdívka Crescent City podle místního zakřiveného tvaru řeky Mississippi), lze vysledovat až k evropské kolonizaci západní Afriky v 15. století, domovině mnoha těch, kteří byli o staletí později proti své vůli přivedeni do Louisiany jako součást obchodu s otroky.
„Když mluvíme o černošských katolících, měli jsme lidi z Konžského království, kteří byli katolíci ještě předtím, než sem přišli,“ říká Ansel Augustine, rodák z New Orleans a asistent ředitele pro záležitosti Afroameričanů při Konferenci katolických biskupů USA.
V New Orleans se katolicismus praktikovaný francouzskými a španělskými osadníky spojil s katolicismem a duchovními praktikami africké diaspory, říká Augustine. „Tak se zrodily černošské katolické reálie New Orleans.“
Dnes má Arcidiecéze New Orleans jednu znejvětších afroamerických populací mezi americkýmikatolickými diecézemi. Ale více než to, město bylo formováno svou katolickou komunitou. Černošští katolíci hráli roli v některých z nejdůležitějších kapitol historie New Orleans – od počátků jazzu přes první černošské školy v Americe až po hnutí za občanská práva.
Pak je tu Mardi Gras, několikatýdenní karnevalové oslavy před katolickým obdobím půstu. Zatímco půst je často výslovněji spojován s náboženstvím, karneval – se svými černými maskovanými indiány, průvody „druhé linie“, živými „panenkami“ a kostlivci – je nápadně afrocentrickým momentem v církevním kalendáři.
Ačkoli nejsou mimo New Orleans dobře známé, toto jsou příběhy katolíků, jejichž životy ukazovaly oddanost jejich komunity víře, spravedlnosti a inovacím.
Jak „Černý zákoník“ formoval zrození černošského katolicismu
Nejranější koloniální vládci v Louisianě byli katolická království Francie a Španělska – a oni měli tendenci nahlížet na manželství a plození dětí z hlediska společenských tříd.
„Neexistoval žádný obecný termín ‚černoch‘. Ten vidíme až s příchodem Američanů,“ říká David Robinson-Morris, černošský katolický učenec a konzultant v New Orleans ve společnosti REImaginelution.
„Francouzi měli Černý zákoník, který diktoval, jak se lidé barevné pleti mohli pohybovat ve světě a ve společnosti.“
Podle těchto zákonů byly mezirasové sňatky obecně zakázány, většinou proto, aby se zachovalo otroctví a udržela ekonomická hierarchie. Lidé smíšeného původu se často vzájemně oddávali v rámci toho, co se stalo známým jako „kreolská“ komunita, z důvodů, které se stále více spojené s bohatstvím a sociálním postavením.
Jedním způsobem, jak obejít tato pravidla, byl systém plaçage, který umožňoval bílým mužům s postavením žít a plodit děti s černošskými kreolskými ženami mimo uznávaná katolická manželství. Tento systém vytvořil mnoho multirasových černošských katolíků, kteří formovali ranou historii města.
Mnoho známých katolíků v New Orleans mělo podobný původ. Vezměme si například slavnou kněžku voodoo Marie Laveau. Je nejznámější tím, že vedla robustní, podzemní mezináboženskou praxi, která pomohla zachovat africkou spiritualitu v New Orleans. Ale byla také celoživotní praktikující katoličkou, která nechala své děti pokřtít v církvi.
Pak tu byla filantropka Marie Couvent, která zanechala své bohatství katolické škole pro chudé, založené v roce 1840. Později podporovaná kreolským pedagogem a podnikatelem Thomym Lafonem, byla to první komunitní škola zaměřená na černošské děti na americkém Jihu.
Ferdinand „Jelly Roll Morton“ Lamothe, další oddaný katolík, pomohl průkopnicky rozvinout hudební styl později známý jako jazz v čtvrti červených luceren města, známé také jako „Storyville“. Jeho nejranější skladby vznikly počátkem 20. století, včetně „Jelly Roll Blues“ a „King Porter Stomp“.
Oddanost vzdělávání a žití katolických hodnot
Další lidé v New Orleans zanechali stopu prostřednictvím výslovně náboženské služby spojené s církví.
Jednou z výjimečných osobností byla Henriette DeLille, svobodně narozená žena, která vzdorovala převládajícímu systému plaçage. Její oddaná náboženská víra ji vedla nejen k odmítnutí nápadníků, ale také k založení Sester Svaté rodiny v roce 1836, řádu jeptišek zasvěcených službě chudým a zotročeným. Otevřely jedno z nejstarších center péče o seniory v zemi, Lafon Nursing Facility, v roce 1842 a jednu z nejstarších škol ve městě, St. Mary’s Academy, v roce 1867.
„Matka Henriette zanechala odkaz, který nelze zpochybnit,“ říká Alicia Costová, která od roku 2022 slouží jako generální představená Sester Svaté rodiny. „Stále pracujeme a Henriette je skutečně naším vzorem.“
DeLille je nyní na cestě ke svatořečení, což z ní činí jednu z nejvýznamnějších osobností mezi černošskými katolíky New Orleans a širšího regionu, jejíž jméno je týdně vzýváno v oficiální modlitbě distribuované místní arcidiecézí.
Sv. Kateřina Drexelová, bílá filadelfská dědička, která založila Sestry Nejsvětější svátosti, otevřela v roce 1925 první černošskou katolickou vysokoškolskou instituci, Xavierovu univerzitu v Louisianě. Od té doby vychovala některé z nejvýznamnějších černošských osobností národa a více černošských zdravotnických profesionálů než téměř jakákoli jiná škola v Americe.
Josefité, další katolická řeholní komunita založená pro službu Afroameričanům, mají v New Orleans také dlouhou historii. Jejich kněží a řeholní bratři slouží ve městě od roku 1909 a v roce 1951 založili historickou čistě chlapeckou černošskou katolickou střední školu Sv. Augustina.
„Josefité sloužili ve Velké městské lize New Orleans, dokonce jako prezidenti, a bojovali za rovné příležitosti v bydlení a práci,“ říká Roderick Coates, josefitský kněz v Louisianě. „Pomohli založit Christopher Housing pro seniory a lidi s nízkými příjmy a sloužili ve školské radě pro státní školy v New Orleans.“
Občanská práva a katolická církev
Katolický aktivismus charakterizoval mnohé z přítomnosti města v černošském osvobozeneckém boji, zejména z Tremé – nejstarší černošské čtvrti národa.
Právník pro občanská práva A.P. Tureaud, Sr., bojoval se zákony Jima Crowa ze své kanceláře v ústředí Rytířů Petra Clavera a Dámské pomocné organizace, černošského katolického bratrského řádu, jehož byl členem.
O míli dál, místní restauratéři Leah a Edgar „Dooky“ Chase II – oba katolíci – hostili Martina Luthera Kinga, Jr., a další aktivisty hnutí na schůzkách za zavřenými dveřmi.
Homer Plessy – z přelomového případu Nejvyššího soudu Plessy v. Ferguson, který potvrdil louisianský zákon o „oddělených, ale rovných“ zařízeních – vzdoroval segregaci jako katolík spojený s nejhistoričtějším černošským kostelem města, sv. Augustinem.
Norman C. Francis, černošský katolík a děkan mužů na Xavierově univerzitě v Louisianě, také sehrál roli v hnutí za občanská práva, když v roce 1961 nabídl univerzitní kolej jako centrum pro Jezdce svobody(aktivní odpůrci segregace) uprostřed násilí bílých rasistů ve městě.
„To vše souvisí s naším černošským katolickým dědictvím a naší vírou, která nám říká, abychom využívali prostory, místa, dary a síly k vytvoření spravedlivější společnosti,“ říká Augustine.
Spojení papeže Lva XIV s New Orleans
I když hurikán Katrina v roce 2005 přetvořil mnoho částí New Orleans a jeho hmatatelné černošské katolické dědictví, město zůstalo odolné.
„Pamatujte, New Orleans je starší než země. Je to město v Americe, ale není to americké město,“ říká Robinson-Morris.
„Mluvíme o africké kultuře, doslova z mateřské země, střetávající se s afro-karibskou kulturou. Mluvíme o francouzské kultuře a domorodé americké a španělské kultuře a o všech různých způsobech, jakými se tyto kultury vyjadřují.“
Právě tento druh kulturní a etnické směsice se projevil u nového papeže Lva XIV, jehož původ vykazuje typickou neworleanskou nejednoznačnost, která je svým způsobem stále americká.
I když se veřejně nevyjádřil k detailům černošských a katolických kreolských počátků své matky v New Orleans, je jasné, že zázemí prvního amerického papeže je stejně složité – a prozřetelné – jako vlastní geneze země.
„Dávno předtím, než byl papežem, když byl jen knězem a kardinálem, zmínil, že jedním z důvodů, proč byl otevřený povolání, bylo, že všichni místní kněží byli stále přítomni v jeho domě, protože měli rádi matčino vaření,“ říká Jari Honora, genealog, který objevil papežovy kreolské kořeny.
„Teď víme proč, protože jeho matka – jak z mateřské, tak z otcovské strany – pocházela přímo z New Orleans.“
Zdroje:
podle www.nationalgeographic.cz