U NÁS VE FARNOSTI
Výstupy pracovních skupinek k synodě
o synodalitě 2021 – 2023
farnost Šenov u Ostravy
V naší farnosti vzniklo pět synodních skupinek a zapojeno v nich bylo celkem 35 účastníků (18 mužů a 17 žen). Věkové spektrum účastníků bylo od studentů až po důchodce. Nejvíce však byli zastoupeni pracující lidé středního věku. Farář na skupinkách nebyl přítomen.
Skupinky se sešly dvakrát až čtyřikrát. První setkání sloužilo k vzájemnému seznámení, sdílení svých očekávání od synodálního procesu a také k výběru jednoho tématu, kterému se pracovní skupinka rozhodla primárně věnovat. Při dalších setkáních již byla pozornost zaměřena na vzájemné naslouchání a promlouvání k zvolenému tématu. V průběhu tohoto procesu nám byl z biskupství zaslán dotazník, do kterého mají být výstupy zaznamenány. V dotazníku byly i konkrétní otázky nad rámec původního zadání a některé skupinky už nestihly na všechny kladené otázky odpovědět.
„Cílem synody však není vyprodukovat dokumenty, nýbrž dát vzklíčit snům, probudit proroctví a vize, přinést nové naděje, rozhojnit důvěru, obvázat rány, navázat vztahy, dát zazářit nadějnému úsvitu, učit se jedni od druhých a vytvořit pozitivní náhled, který bude osvěcovat mysl, zahřívat srdce a rukám navrátí sílu.“ (Přípravný dokument synody)
Ve skupinkách jsme se proto snažili vytvořit prostředí vzájemného naslouchání, kde je každý přijat a v němž se jako výchozí bod předpokládá otevřenost vůči pohledu druhého. Společně jsme se modlili a snažili rozlišovat, co k nám mluví Duch svatý. Naše odpovědi v dotazníku nepředstavují nějaký objektivní průzkum z farnosti. Jsou to některé názory, přání a sny účastníků skupinek.
V tomto dokumentu jsou odpovědi z jednotlivých skupinek seskupeny podle vybraných témat a daných otázek. Odpovědi tak poskytují náměty k zamyšlení a inspiraci k našemu dalšímu společnému putování.
Martin Tomis (farní koordinátor synody)
V Šenově, 25. května 2022
Téma „Misijní poslání“
- Vnímavost k potřebám světa
- Evangelizace dobrým životem
- Prohlubování vlastní víry
Buďme vnímaví a otevření k okolnímu světu, ke hledajícím lidem.
Všichni jsme zodpovědní za obraz církve v očích okolního světa.
Hlásejme evangelium v prvé řadě svým dobrým životem.
Máme důvod být radostní, optimističtí a radovat se z maličkostí. Posilujme toto vědomí.
Připravujme děti na život v běžném světě, neuzavírejme je ve “sterilním” prostředí.
Usilujme o porozumění naším dětem, abychom jim dovedli předávat víru jim srozumitelným způsobem.
Zajímejme se o způsoby, jak můžeme prohlubovat svou vlastní víru.
V našem snažení důvěřujme Bohu.
Citace účastníků
- “Pro mladé je to v kostele špatně stravitelný pokrm, “příliš tučná strava”. Jak z toho udělat duchovní mléko? Někdy si i já připadám, že jsem přišla na příliš tučné hody a žlučník se tomu brání. Nevím, co s tím.”
- “Žijeme si nyní každý sám pro sebe.”
- Je dobré poznávat a spolupracovat s lidmi také z jiných farností. Ať neplatí: Má farnost – můj hrad.
Téma „Dialog“
- Společenství
- Laskavá komunikace
- Vzájemně předávaná radost
Rezonuje v nás potřeba více vzájemné lásky.
Uvěřitelná je jen komunikace vycházející ze srdce. Když žijeme to, co říkáme.
Vést dialog vlastní praxí, ne se předvádět.
Komunikace je efektivnější, pokud je vzájemná, oboustranná.
Dialog začíná třeba očním kontaktem během bohoslužeb.
Během bohoslužeb jsme zaměřeni příliš hodně kontemplativně.
Při bohoslužbě Bůh slouží nám a jistě by měl radost, kdybychom se i my při ní radovali a uměli si radost vzájemně předat.
Bylo by dobré obnovit činnost farních rad.
Společná modlitba je důležitou formou dialogu.
Citace účastníků
- Církev jako „polní nemocnice“, kde se lidé mají cítit přijímáni a uzdravováni.
- “Miluj bližního svého jako sebe sama.”
- V běžném prostředí lidé na začátku společného setkání spolu nejprve neformálně komunikují.
- Kéž bychom byli živá farnost.
Téma „Slavit“
- Zavádějící texty písní
- Dlouhá bezobsažná a nudná kázání
- Anonymita současného společenství
Téma jsme si vybrali, protože nejsme spokojeni se současnou neosobní podobou slavení liturgie. Uvítali bychom v liturgii více prvků, které by podpořily vztahy a komunikaci mezi členy liturgie (anonymita). Kázaní jsou často neúměrně dlouhá, nudná, odklání se od radostné zvěsti evangelia. Ocenili bychom časové omezení kázání a snahu kněze vyžadovat zpětnou vazbu od společenství. Texty některých kancionálových písní jsou zastaralé a nereflektují vývoj současného teologického pohledu.
Citace účastníků
- Konkrétní písně „nepohrdej Bože svými syny…“
- „Připadáme si jako tupé ovce, kterým církev neustálé říká, co je dobro a co je hřích, ale nejsme církví vedeni ke svobodě Božích dětí. Svět není černobílý.“
- „Klademe důraz na posvátno a ne na lidi okolo sebe.“
Téma „Autorita a spoluúčast“
- absence farních rad založených na synodálních principech
- možnost spoluvytvářet farnost
- potřeba partnerského přístupu založeného na naslouchání a spoluodpovědnosti
Covid naučil (nejen) rodiny nespoléhat se na nabídky aktivit, ale stále vnímáme, že společenství je pro nás a naše děti velmi potřebné, vidět se jen v neděli na mši nestačí; moc a rozhodování jen v rukou faráře, pastorační rada sice otevřená pro přítomnost kohokoli, ale chybí naslouchání a otevřenost i jiným pohledům, ekonomická rada??? roky jsme o ní ve farnosti neslyšeli, že by fungovala, chybí možnost být spoluodpovědní, důraz je jen na poslušnost a to i ze svědectví vnímáme i na diecézní úrovni (biskup – kněží, seminář)
Citace účastníků
Zazněly osobní zkušenosti (a o dalších podobných svědectvích od jiných farníků) o velké snaze investovat čas, energii a vlastní dary do společenství farnosti, často ale bylo naráženo na to skepsi nebo neumožnění ze strany faráře, bez podpory (i morální) a povzbuzení dlouhodobě nelze fungovat, více farníků posléze takto úplně odešlo z farnosti.
Jak se nám společně žije a putuje ve FARNOSTI?
- Úbytek věřících (především mladých)
- Nedaří se nám předávání víry
- Neoslovující bohoslužby
- Velké pravomoci kněží
- Neaktivita
- Spolupodílení
- Potřeba laskavosti
- Absence farních rad na synodálních principech
- Vstřícnost a otevřenost
- Touha po živém společenství
- Touha po zažívání radosti
Odpovědi jednotlivých skupinek na stupnici 0 (nejhorší) až 10 (nejlepší): 5; 2; 1; 5
Náš farář dokáže vhodně navázat v promluvách na evangelium, má promluvy pro děti, jsou promluvy s katechetkami, kde se děti aktivně zapojují, před covidem probíhalo ve farnosti ještě mnohem více aktivit.
Obecně však vnímáme, že bohoslužby jsou smutné, nesrozumitelné, neoslovují náhodně příchozí lidi.
Nemáme kam pozvat případné hledající lidi.
Ubývají mladí lidé v kostele. Umíme “nakazit” svou vírou ostatní / své děti?
Vnímání stavu ve farnosti se zhoršilo i kvůli koronavirové situaci.
Důležité je, abychom si vzájemně dokázali otevřeně říct, jak situaci ve farnosti vnímáme.
Současná církev je nastavená tak, že dává knězi velké pravomoci, což v mnoha případech způsobuje rozpad farností a odliv farníků do okolních farností (jak se to stalo i v našem společenství). Aktivita farnosti je často závislá na působení kněze a zaniká vědomí společné spoluzodpovědnosti za její vedení. V důsledku toho je v lidech udusávána důstojnost jejich křtu.
Vnímáme absenci farní pastorační a ekonomické rady v posledních letech. Dříve byly, byly i přístupné všem farníkům, kdo měl zájem. Nebyly ale založeny na synodálních principech, chybělo povzbuzení, laskavost. Více farníků odchází po dlouhodobějším aktivním působení ve farnosti. Vyzdvihujeme konkrétní nabídku úkolů pro všechny farníky při velkých svátcích.
Hezké společenství bylo při agapé po slavnosti vzkříšení.
Žije se nám dobře a oceňujeme vstřícnost a otevřenost lidí ve společenství/farnosti.
Je dobře, že máme možnost 5krát týdně se setkat ke společné modlitbě růžence(nebo adorace) a ke mši svaté, případně svátosti smíření, jednou týdně modlitby matek, a další společenství.
Jsme asi zbožná farnost, kde každý má dostatek příležitosti chodit na bohoslužby, modlit se, přijímat svátosti. Ale myslím si, že máme málo příležitosti společně zažívat radost ze vzájemného poznávání, ze vzájemné pomoci a ze společné evangelizace.
Pohledy mladých účastníků: Ve svém okolí pociťujeme nedostatek vůdčích osobností k vedení společenství. Bývalí vedoucí byli demotivováni.
Jak se nám společně žije a putuje v DIECÉZI?
Odpovědi jednotlivých skupinek na stupnici 0 (nejhorší) až 10 (nejlepší): 1; 3; 4; 0
Jak se nám společně žije a putuje v CELÉ KATOLICKÉ CÍRKVI?
Odpovědi jednotlivých skupinek na stupnici 0 (nejhorší) až 10 (nejlepší): 4; 4; 4; 2
- Klerikalismus
- Celibát
- Moc v hierarchické církvi
- Dobrý příklad papeže Františka
- Slabý hlas církevních představitelů ve společnosti
- Špatná reputace církve
- Otevřenost jiným názorům
- Nesrozumitelné bohoslužebné symboly pro mladé
- Živá víra i mimo kostel
- Naslouchat a být slyšen
- Absence transparentnosti
- Možnost být protagonisty
Jsme rádi za papeže Františka, že ve své skromnosti a pokoře jde příkladem celé církvi.
Představitelé církve jsou málo slyšet ve společnosti (obhajoba morálky, etiky, křesťanských hodnot).
Nevěřící odmítají církev z důvodu jejich špatných činů v minulosti i současnosti.
Pohledy mladých účastníků: Církev by se neměla rigidně uzavírat ve svých názorech, ale být otevřena k názorům nevěřících a jiných křesťanů. Mladí nechtějí být dogmaticky tlačeni do nepodložených názorů. Kriticky přijímají názory rodičů. Ptají se, proč je v dnešní době víra dobrá. Vadí jim poučování. Sdělení musí být použitelné v našem běžném životě. Současná forma mše svaté je plná symbolů, kterým nerozumíme. Forma je pro nás nesrozumitelná.
Pohledy účastníků středního věku: Mladí chtějí vidět přesah naší víry do reálného života, proč je pro nás víra důležitá, zda nám přináší skutečnou radost. I my potřebujeme příklady živé víry, která se odráží do běžného života.
Pohledy účastníků důchodového věku: Více příležitostí k setkávání.
Představení neargumentují přemístění kněží, biskup světí i kandidáty, kteří byli v jiných diecézích odmítnutí. Problémy s kněžími se neřeší konstruktivně, ale v tichosti se zametají pod koberec. Větší hlas farníků ve volbě kandidáta na biskupa i v dění v rámci místního farního společenství.
Chybí možnost jakékoli komunikace s představenými diecéze, chybí spolurozhodování farností i kněží (!!) o poslání jednotlivých kněží do farností, chybí transparentnost v hospodaření diecéze (zásadní – pokud mají se mají farníci ekonomicky spolupodílet), potřeba podpory metody leadership, mediální vystupování představitelů cíkrve by mělo být pravdivé a mělo by odpovídat synodálnímu charakteru církve, nutno zmenšit množství předpisů, které jsou komplikované, chybí sebekritika a pravdivý obraz o sobě (o církvi).
Co je podle vás nejdůležitější úkol pro vaši MÍSTNÍ CÍRKEV – společenství, farnost, diecéze?
- Laskavá komunikace
- Aktivní život ve společenství
- Svědectví dobrým životem
- Evangelizace
- Podporovat společenství
- Podpořit dialog mezi knězem a farníky
- Společná modlitba
- Neodsuzování
- Bezpečné prostředí
Otevřít se světu, povídat si s lidmi mimo církev, komunikovat s občanskou společností. Rozšiřovat svou “společenskou bublinu”.
Oslovit lidi například během vánočních bohoslužeb a dalších příležitostí, kdy jsou otevření k hledání Boha. Přiblížit obsah bohoslužby účastníkům.
Svědčit svým vlastním dobrým životem. Mít upřímně rád druhé lidi.
Vzájemně se povzbuzovat a obohacovat. Usilovat o prohlubování víry.
Neformálně se setkávat a vzájemně se sdílet. Pozvat lidi, kteří třeba běžně do společenství nechodí.
Dívat se optimisticky do života. Nebýt pokrytečtí.
Podporovat rodiny i farníky, aby měli blízký vztah k dětem.
Důležitá je osobní blízkost kněze i jeho osobní svědectví v promluvách.
Spoléhat se na Boží prozřetelnost a vedení Ducha svatého.
Umět vycházet k lidem ve farnosti i mimo církev.
Oživit dialog mezi knězem a farníky, například prostřednictvím členů farní rady.
Hledat způsoby, jak podpořit sounáležitost se společenstvím. (Například podpořit dialog mezi lidmi při odchodu z kostela.)
Obnovit při mši gesto pozdravení pokoje (alespoň úklonou).
Hledat formy, jak být darem pro druhé (např. čím může farnost obdarovat město – přednášky, koncerty, programy pro děti).
Zajímat se jeden o druhého, vzájemně se poznávat a pak se milovat tak, aby i o nás ostatní říkali, “dívejte jak se milují”.
Pohledy účastníků středního věku, kteří jsou v církvi relativně krátce: Pravidelně navštěvovat mše svaté, po mši nechat doznít účinky svatého přijímání (nerozptylovat se komunikací s druhými), společně se modlit růženec i mimo mši svatou, organizovat společné duchovní zpěvy. Společné setkání těch, kdo se pravidelně modlí živý růženec (například při slavnosti Panny Marie růžencové).
Vytvářet bezpečné prostředí pro život společenství a pro život z víry – tzn. prostředí, kde jsou přijímáni všichni bez rozdílu názorů, bez odsuzování a tlaku na slepou poslušnost a bez manipulace.
Co je podle vás nejdůležitější úkol pro CELOU KATOLICKOU CÍRKEV?
- Vracet se k základům evangelia
- Dobří kněží
- Očištění katolické církve
- Zaujmout mladé
- Sounáležitost
- Modlitba
- Služba
Vracet se znovu k základům evangelia a reinterpretovat je v měnícím se světě.
Zbavit se okázalosti a návrat k chudobě.
Dobrá příprava kněží pro život v současném světě. Kvalitní psychologické posouzení kandidátů ke kněžství.
Raději méně kněží, ale takoví, kteří nedělají ostudu.
Církev se musí distancovat od špatných činů v minulosti.
Církev nesmí krýt trestné činy.
Zaujmout mladé lidi.
Láska, modlitba, služba, společenství, vzájemnost, komunikace, větší propojenost (klérus-laici), sounáležitost v bytí Kristovým Tělem.
Být přitažliví pro okolní svět, „vonět Boží vůní“ tomuto světu.
Ať naše víra je vidět i v běžném životě.
Jaké sny, přání a touhy máte ohledně své FARNOSTI?
- Osobní setkání
- Spoluodpovědnost
- Otevřenost
- Probuzení/oživení farnosti
- Přátelství
- Vzájemné sdílení
- Živá společenství
- Společné aktivity
- Žít více spolu
- Transparentnost
- Pravda
- Nemanipulativní pastorace
Po liturgii větší možnost k osobnímu setkání (u kávy, dobrot…).
Respekt, důvěra kněží a farníků navzájem. Spolupodílení na liturgii.
Místo kázání sdílecí skupinky reflektující vyslechnuté Boží slovo s případným přesahem do aktuálně prožívaného života farníků.
Zrušit vybírání peněz v průběhu liturgie.
Otevřené kostely.
Probuzení farnosti, zapojení do služby, být přátelé, pomáhat si.
Větší zapojení mužů.
Sdílení osobních svědectví. Vzájemně se inspirovat.
Vzájemné setkávání.
Někdy se lidé bojí napřímo komunikovat s farářem. Možná by pomohlo komunikovat také přes další kontaktní osoby. Lidem chybí přijetí a někdo, kdy by jim naslouchal.
Pohledy účastníků středního věku: Vytvořit bezpečné prostředí pro sdílení návrhů, co ve farnosti podnikat (například prostřednictvím farních rad).
Pohledy účastníků důchodového věku: Obnovit společné křížové cesty. Aktivní zapojení farníků do jejich organizování.
Společné pohledy: Kromě bohoslužeb zažívat i další různě zaměřená otevřená společenství, kde je možné se sdílet, povzbuzovat se, modlit, vzdělávat a společně sloužit druhým.
Organizovat duchovní přednášky, biblické hodiny, besedy, vzájemné sdílení.
„Objevit své ctnosti a přenášet je i do nefunkčních vztahů.“
Vzájemně se navštěvovat mezi společenstvími, mezi farnostmi.
Společné slavení při agapé (přirozený projev radosti). Například Velikonoce, ale i při dalších příležitostech.
Kruhové uspořádání je dobrá symbolika, ale měla by být založena na realitě, že se skutečně známe, že se o sebe vzájemně zajímáme a nesedí tak naproti nám jen „cizí lidé“. Sním o tom, že naše kruhové uspořádání bude odrážet atmosféru živého společenství v naší farnosti.
Hledat vhodné aktivity pro veřejnost.
Komunikovat naše aktivity i prostřednictvím šenovského oběžníku.
Více se zapojit do společné práce (kolem kostela, pro farnost, pro obec, pro potřebné).
Aby důležitější v církvi byla zodpovědnost než poslušnost.
Aby pastorace dětí probíhala především aktivně (společná služba) než jen pasivním vybarvováním listů, aby byly přijímány odlišné názory a aby pastorace dětí nepůsobila manipulativně.
Aby diecézní i farní hospodaření bylo naprosto transparentní a přístupné pro laiky.
Aby církev byla pravdivá sama vůči sobě i k veřejnosti (konkrétní zkušenost o záměrném překroucení rozhovoru pro katyd na téma církevní školství, otázka šíření desinformací ohledně lisabonské úmluvy, otázka pedofilních skandálů a jejich zastírání církevními představiteli.
Aby vybírání peněz během bohoslužby probíhalo buď jasně jako (i) symbolický úkon nebo proběhlo před/po mši nebo online, NE během modlitby.
Jaké sny, přání a touhy máte ohledně CELÉ KATOLICKÉ CÍRKVE?
Uvítali bychom zdobrovolnění celibátu pro kněze.
Zrušení vojenských přehlídek během Urbi et orbi.
Jiná primární starost kněze než péče o kostel.
Prodat nepoužívané kostely a rozdat majetek potřebným.
Vzájemně si mezi křesťanskými církvemi odpustit a být schopni spolupráce, učit se jedni od druhých, vzájemně se respektovat. Být si vzájemně bratry a sestrami.
Aby další papežové následovali kroky papeže Františka.
Vyváženost osobní a společné modlitby, a osobní i společné služby bližním.
Společenství vlídného přijetí, vstřícnosti, aktivní lásky.
Vzájemně si pomáhat.
Aby se nás co nejvíce opravdu mohlo setkávat s Boží Přítomností. Setkávání ve svátostech je pro věřícího člověka obrovským darem (ať už každodenní, nedělní, sváteční, aspoň jednou za rok, aspoň někdy v životě.)
Nahrazení mocenských vztahů za partnerské.
Aby role (i rozhodovací) žen v církvi nebyla tak omezená.
Aby všichni mohli být zapojeni do slavení mše (promluva i od laiků, možnost diskuse (synodálního sdílení), modlitba vlastními slovy…).
Aby církev nabízela přijetí i homosexuálům.
Aby církev přehodnotila postoj k odpustkům.
Aby si kněží mohli vybrat svého biskupa a tato služba na konkrétním místě aby byla časově omezená.
Aby byl brán zřetel na potřeby farnosti a na potřeby kněží při rozhodování o umístění kněží.
Aby byly řešeny případné problémy kněží a farností.
Aby kněží spolurozhodovali o svém umístění do farnosti.
