Z JERUZALÉMA DO EMAUZ
Něco zadržuje mé oči
a něco spoutává mé vzpomínky v zajetí
vězeňského kina,
kde se stále dokola promítá
jen jediný film o mé minulosti.
Má Naděje zůstává nenaplněna,
má Víra byla podvedena,
má Láska byla zhanobena,
pověšena na dřevo a zneuctěna
a její tělo bylo ukradeno z hrobu.
Za sebou mám svůj Jeruzalém,
za kterým se ohlížím
a zůstávám zkoprněle stát.
Přede mnou jsou Emauzy
s hostincem
u cesty nikam nesměřující.
Pověz mi, nepoznaný Poutníku,
co se to opravdu přihodilo
a kdo je ten, kterému jsem věřil.
Uvolnil, tajemný Učiteli,
mé zavázané oči
a otevři žalář
mých polapených vzpomínek.
Zůstaň se mnou, můj neznámý Příteli,
vždyť se připozdívá
a den se nachýlil,
lámej mi chléb, a já tě poznám.
Georg Lengerke