ZVON Z ROKU 1617
Na konci listopadu roku 2025 se po šesti letech vrátil do kostela Prozřetelnosti Boží malý zvon z roku 1617, což určitě je významný historický artefakt. Od šenovské římskokatolické farnosti byl zvon v letech 2019-2025 zapůjčen Těšínskému muzeu. Tento krásný zvon s výraznou heraldickou výzdobou je běžně k vidění v panské oratoři kostela Prozřetelnosti Boží. Zvon pochází z původního dřevěného evangelického kostela v Dolních Bludovicích, pro který byl pořízen společným nákladem vrchností okolních obcí. Není přesně známo, jak, kdy a za jakých okolností se zvon dostal do šenovského kostela, jsou pouze dohady, že se mohlo jednat o dar, nebo náhradu, za sanktusníkový -umíráčkový zvonek z roku 1766 o váze 19 kg, nazvaný Santa Maria – Iohannes Nepom. Orate Pro Nobis (Svatá Panno Maria a svatý Jene Nepomucký orodujte za nás), který byl odvezen z kostela Prozřetelnosti Boží v roce 1915 pro válečné účely první světové války.
Podle informací moravského historika a archiváře Jana Petra Cerroniho (1753-1826) a následně také učitele Adolfa Sobka (1886-1944), autora knížky „Obec a panství Šumbark ve Slezsku“, byl tento zvon z roku 1617 ještě v roce 1806 v novém katolickém kostele svaté Markéty v Dolních Bludovicích (vysvěceném v roce 1792), v šenovském kostele Prozřetelnosti Boží byl určitě již před rokem 1925. Šenovská farnost je určitě majitelem zvonu prokazatelně již minimálně sto let. Úvahy regionálních historiků a badatelů, zda tento zvon mohl v minulosti viset ve věžičce na šenovském zámku rodu Skrbenských (od roku 1893 již Larisch-Mönnichů) zatím nelze potvrdit, ani vyvrátit. Je velmi těžké přesně určit příběh tohoto zvonu, v každém případě jsme rádi, že se zvon opět nachází v Šenově a můžeme obdivovat jeho krásu. Je zajímavostí, že právě v roce 1617, kdy byl zvon zhotoven, panovala v našem regionu velká drahota a bída, kdy mnoho lidí zemřelo hlady.
Zvon byl vyroben ze zvonoviny (přibližně 78 % mědi + 22 % cínu), má průměr 38 cm a výšku 36 cm, koruna zvonu je s šesti uchy. Bohužel dnes je zvon již bez svého srdce (což je těžká, tvarovaná kovová součást, která se uvnitř zvonu pohybuje a při zvonění naráží do jeho stěny a rozeznívá ho).
Na čepci zvonu obíhá ve dvou řádcích mezi plastickými linkami nápis:
KRISTOF.STARSSY.RVSECZKI.ZE.IWE.ME.ANA.HORN.BLVDOW
GIRZIK.SSELIHA.ZERZVCHOWA.ANA.HORNICH.BLVDOW
Na věnci zvonu je pak jednořádkový nápis mezi linkami:
ANNA.FOGLARO.STVD.WODY.ANA.DVLN.BLVDOW.POZVS.WDOWA.
PONEB.VROZ.PANV.PETRV.P.MAR.KLOWZKYM.ZEBRACZE
Poslední dvě slova jsou provedena menšími písmeny. Nad slovy PONEB.VROZ je umístěn letopočet 1617. Všechny nápisové pásky jsou široké 25 mm. Na krku zvonu jsou umístěny tři erby jeho fundátorů, které jsou ve vavřínových věncích o průměru 150 mm, v dolní části zvonu jsou na přechodu k věnci erby přerušeny dvěma plastickými linkami. Všechny erby jsou tvořeny erbovním polským štítem s vykrojením na obou stranách, velmi rustikálně provedeným turnajským erbem s jednotným klenotem v podobě tří pštrosích per a bohatými rozvalinami po stranách, majícími zjevně představovat přikrývadla (což jsou pláště, které si rytíři pokládali na helmu a nechali je splývat jako ochranu z vrcholu přilby na záda). Termín turnajský erb odkazuje na heraldické znaky a symboly, které rytíři a šlechtici používali během středověkých turnajů k vlastní identifikaci. Tyto erby se objevovaly na jejich štítech, přilbách a zbroji a dodržovaly přísná pravidla heraldiky. V prvním štítu je pravá polovina vozového kola, ve druhém stoupající půlměsíc, třetí štít je dvakrát dělen a horní dvě pole jsou navíc rozpůlena. První erb náleží Kryštofovi Ruseckému z Ejvaně a na Horních Bludovicích, druhý Jiříkovi Šelihovi z Řuchova a na Horních Bludovicích. Třetí erb náleží Anně Foglarovně ze Studené Vody a na Dolních Bludovicích, vdově po Petru Marklovském ze Žebrače. Všechny erby odpovídají podobě, jak je známe z jiných heraldických pramenů.
Jiří Bednář