Římskokatolická církev

farnost Šenov u Ostravy
KATECHETKY DĚTEM

KATECHETKY DĚTEM

7. neděle velikonoční

6. neděle velikonoční

5. neděle velikonoční

Mariánský měsíc květen:

4. neděle velikonoční:

O ztracené ovci:

http://www.medialnivychova.org/podobenstviacute.html#

Odkaz na stránky s tématikou pro děti:

https://www.timdvadva.cz/

Velikonoční příběh roku 2020

Pan kostelník Liturgín prochází prázdným kostelem a tu uslyší slabounký hlásek: „Liturgíne, proč jsi dnes smutný?“ Rozhlédne se ale nikde nikoho nevidí. „Asi se mi něco zdálo“ pomyslí si. Ale za chvilku se hlásek ozve zas: „Něco se Ti stalo? Proč jsi dnes smutný?“ Podívá se pořádně a vidí, že na jednom z trámů sedí motýl. „Tak přece jen je tu dnes nějaký živáček“ malinko se pousmál a pohlédl na motýla Jaroslava. „Víš, já jsem i nejsem smutný. Vlastně mám velkou radost, že jsou Velikonoce – ale zároveň jsem i smutný, že je tady letos neslavíme všichni společně.“  „A co to je oslavit?“ zeptal se motýl. „Aha, vy motýlové asi nemáte žádné oslavy, že? Slavení je, když si připomínáme něco důležitého. Dáváme najevo, že si někoho vážíme, že je pro nás důležitý. A teď o Velikonocích oslavujeme někoho, kdo je pro nás úplně nejdůležitější: samotného Boha, který nás stvořil a dává nám všechno, co potřebujeme k životu. A to není všechno. Z lásky k nám daroval Boží Syn svůj život, pro nás zemřel a vstal z mrtvých.“ „Jé a jak takové oslavování děláte?“ zajímal se Jaroslav…

„Tak já ti to, milý motýlku povím… Na Zelený čtvrtek si připomínáme Ježíšovu poslední večeři. K této oslavě patří i umývání nohou.“ „Umývání nohou? V kostele? A proč si je neumyjete doma?“ udiveně kroutil hlavou motýl. „Milý motýlku, tohle je něco jiného. Dřív, když lidé usedali k hostině, byla práce otroka, aby všem umyl nohy, aby se cítili příjemně. A tehdy tuhle otrockou práci na sebe vzal Ježíš. Umyl učedníkům nohy. Ale on to neudělal tak, jako to dělá otrok, že je to jeho práce a povinnost. On to udělal, protože chtěl projevit lásku. Dnes už návštěvám nohy neumýváme, ale třeba maminky myjí i nožky svým dětem; nebo někteří lidé myjí nohy svým  nemohoucím rodičům. I v tom je skutek lásky. Ale u Ježíše v tom bylo skryto ještě další veliké tajemství, vyjádřil tím zároveň i obmytí duchovní.“ „Aha, teď už tomu začínám trochu rozumět“ říká zamyšleně motýl Jaroslav. „A povídej, jak slavíte dál?“  „Na Velký pátek uctíváme Kříž políbením.“ „Cože? Vy líbáte dřevo?“ dívá se nevěřícně na Liturgína. „Může to tak na první pohled vypadat. Ale je to trochu jinak. Taky neřekneme, že líbáme kůži, když někoho políbíme. Říká se, že polibkem (manželským) dává člověk druhému napít z pramene lásky svého srdce. A políbením kříže otevíráme svá srdce, abychom projevili lásku, úctu a vděčnost za to všechno, co nám Pán Ježíš skrze své utrpení na Kříži daroval.“ Ve chvíli ticha o tom oba dva přemýšlejí. Motýlek se zanedlouho už těší na další vyprávění, ale pan Liturgín stále dál přemýšlí o tom velkém tajemství Kříže. „ A co sobota? Taky je nějaká barevná nebo velká nebo malá?“ „Á, sobota“ vrací se k vyprávění pan kostelník „říkáme jí Bílá sobota, protože v tento den bylo zvykem křtít a nově pokřtění oblékali bílé roucho. Na Bílou sobotu si připomínáme den, kdy Pán Ježíš ležel v hrobě. Je to den ztišení a modlitby, tajemství smrti a naděje na vzkříšení.“ „Naděje na vzkříšení? Tomu moc nerozumím“ přiznal motýlek. „ Je to těžké pochopit, je to Boží tajemství. Pán Ježíš nezůstal ležet v hrobě, ale vstal z mrtvých, byl vzkříšen.“ „A toto taky nějak slavíte?“ zajímá se Jaroslav. „Ano, a je to největší oslava z celého roku! Vítězství života nad smrtí si připomínáme zapálením velké svíce – paškálu. Světlo svíce prozáří temnotu, zvítězí nad tmou – a to je znamením vítězství života nad smrtí.“ „Světlo?“ zamyslí se motýlek a najednou si všimne paprsku světla, který proniká zvenku dovnitř kostela a svítí přímo k němu. Ale co to? Co se to děje? Ten světelný paprsek krásně hřeje, rozehřívá křidélka a dává jim zvláštní sílu. Jaroslav pocítí velkou touhu roztáhnout křídla a letět vstříc tomu krásnému paprsku. Celou zimu byla křidélka nehybná a najednou v nich cítí tolik nové síly. Trochu se protáhne a… letí! Vylétne otevřeným oknem ven a tam je spousta krásně hřejivých paprsků. Má z toho velkou radost, jen mu je trochu líto, že se nemá s kým o tu radost podělit. Ale za chvíli slyší motýlí hlásek: „Jaroslave, proč jsi dnes smutný?“ a přilétlo k němu několik motýlích kamarádů. Smutek se vytratil a všichni motýlci se spolu radovali z krásných hřejivých slunečních paprsků, které daly jejich křidélkům po zimě nový život. Pan kostelník Liturgín vyhlédne z okna kostela a vidí pestrobarevný rej motýlů. Na tváři se mu objevuje úsměv a volá: „Hezké jaro, Jaroslave, hezké Velikonoce!“ Pak poklekne před svatostánkem a děkuje Bohu za všechno, co mohl tento den prožít..

Zelený čtvrtek

Ježíš přichází na velikonoční svátky do Jeruzaléma. Chce ještě chvíli s apoštoly být a prožít s nimi poslední okamžiky svého pozemského života. Apoštolové zatím netuší, co s Kristem v těchto dnech zažijí.

Ježíš přeruší večeři a umývá apoštolům nohy. Pak Ježíš proměňuje chléb ve své tělo a víno ve svou krev. Chce nám zůstávat na blízku, když o něj stojíme a příjímáme ho.

Mezitím Jidáš dokonává svou zradu.

Po večeři Ježíš odchází s apoštoly modlit se do Getsemanské zahrady. Nejblíž mu je Petr, Jakub a Jan. Ale usínají. Ježíše se zmocňuje smrtelná úzkost. Potí krev.

V té hrozné bolesti a opuštěnosti dvakrát přichází k apoštolům a vidí je, jak spí. Nemodlili se, jak si přál. Mezitím už přichází Jidáš s vojáky. Polibkem zrazuje Krista. Teď vojáci vědí, koho mají zajmout.

Stráž vede  Ježíše k velekněžím. Ti svolávají veleradu a hledají proti němu křivé svědectví.

Petr u ohně zapírá Ježíše. Pak slyší podruhé zakokrhat kohouta a hořce se rozpláče.

Velký pátek

Pilát vidí, že Ježíš je nevinný a chce ho propustit. Zbičovaného a s trnovou korunou na hlavě. S modřinami nejen ve tváři ho ukazuje lidem. Čeká, že se slitují. Oni ale volají: „Ukřižuj! Ukřižuj ho!“ A Pilát jim Ježíše vydává k ukřižování.

Kristus bere kříž na ramena. Vleče se na horu  Kalvárii nad Jeruzalém. Musí mu pomoci Šimon Kyrenský.

Když je průvod na místě, vojáci strhávají z Krista šaty a železnými hřeby ho přibíjejí za ruce a nohy na kříž. Nad hlavu mu přibíjejí tabulku s nápisem: „Ježíš Nazaretský, král židovský.“ Je kolem poledne. S Ježíšem jsou ukřižováni dva lotři. Lidé chodí kolem kříže a posmívají se Ježíši. Kolem třetí hodiny Ježíš volá: „Dokonáno jest. Otče, do Tvých rukou poroučím ducha svého“. Potom naklonil hlavu a umřel. V tu chvíli se roztrhla chrámová opona, slunce se zatmělo a země se třásla. Otevřely se hroby a mnoho zemřelých svatých vstalo z mrtvých. Když to uviděl setnik, velitel vojáků, řekl: „ Skutečně, tento člověk byl Syn Boží.“

Ježíš byl pohřben. Přátelé jeho tělo ovinuli do tenkého plátna a uložili do hrobu. Ke hrobu přivalili těžký kámen. Velekněží a farizejové dali k hrobu postavit stráž.

            

Nikdo však nemohl zabránit té velké události, která se stala brzy potom. Třetího dne anděl odvalil kámen, vojáci se rozprchli. Ráno, když přicházejí zbožné ženy, hrob je prázdný. Kristus se jako první ukáže Marii Magdalské a postupně i apoštolům. ALELUJA, KRISTUS  VSTAL !

Helena Sládková a Iva Šínová

Další nápady na Velikonoce, či dobu velikonoční, která trvá 50 dní:

http://www.mojeduha.cz/clanky/cislo

This site is protected by wp-copyrightpro.com

Přejít k navigační liště