Římskokatolická církev

Jak zní nadpis článku, takový byl záměr a cíl jednodenního výletu chlapů naší farnosti 18. 11. do Bzence.  Pro jejich malý zájem se farní výlet rozšířil o možnost účastí pro všechny dospělé, to znamená i ženy, a byl změněn program. Mimo Bzenec jsme nejdříve  navštívili  kapli  sv. Ducha ve Starém Zubří, kde sloužil o. Petr v  8:30 mši sv. nejen pro nás, ale i pro zúčastněné místní farníky. Byla zpívaná s doprovodem mladé místní varhanice. Ten den se slavilo výročí posvěcení římských bazilik sv. Petra a Pavla. Uspořádání interiéru kaple bylo skoro jako v miniatuře šenovského záměru. Střed – obětní stůl a účastníci Nejsvětější oběti – mše sv., okolo stolu jako ve spořádané rodině, kde jsou všichni šťastni, že se sešli a mohou být pospolu. V čele kaple svatostánek s trvalou přítomností Svátostného Ježíše. U nás v Šenově si to představuji mnohem krásněji. Důvod mé představy je velikost prostoru chrámové lodi. K vlastnímu zamyšlení pro každého z nás byla promluva celebranta mše sv., o. Petra. Když se četlo Matoušovo evangelium 14, 22-33 (Ježíš kráčí po moři a pak s ostatními vstupuje na loď), napadlo mě, že tou lodí, o které hovoří evangelista, je pro nás loď našeho kostela. My se děsíme, křičíme strachem, že jej při Nejsvětější oběti uvidíme z jiného úhlu, budeme moc blízko obětního stolu, staráme se o to, v jakých lavicích budeme sedět, zda jsou vhodné či nevhodné, zda zapadají do barokní stavby atp.  Máme všechny možné lidské – světské obavy – a své, samozřejmě ty nejlepší náhledy a názory. Ale On k nám, jeho učedníkům (pokud jimi skutečně jsme) promlouvá a nás povzbuzuje „vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Petra kárá za jeho malověrnost. Evangelista dále píše: …Když vstoupili na loď, vítr se utišil. Ti, kdo byli na lodi, klaněli se mu a říkali “Jistě jsi Boží Syn.“ Myslím si a v to věřím, že ta loď našeho kostela bude podobnou lodí s malověrným Petrem. Ustanou první bouřlivé, ničím nepodložené, mnohdy zcestné a nepravdivé informace, hněvivost, pomluvy a vše zlé, oč se ten Zlý snaží.  Pokoušel i samotného Ježíše. Jeho snahou je rozdělit bratry a sestry naší farní rodiny a ovládnout naše srdce.  Jací jsme jeho učedníci, když by vítězil Zlý? Mnohé farnosti nám závidí a my si neumíme vážit darů, kterými nás naše Šenovská Boží Prozřetelnost obdarovává. Ač máme názory na změnu uspořádání různé, můžeme být nadále velmi dobří přátelé, spolufarníci, o kterých mohou jiní říkat: „hleďte, jak se milují“! Když jsem psala tyto řádky, vzpomněla jsem si na vcelku krátký list apoštola Jakuba (má jen 5 kapitol a dotýkají se i mé osoby) a četla několikrát pozorně 3. kapitolu. Kapitola má jen 18 veršů, a poslední 18. verš končí větou „ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj“. Věřím odborníkům umělecké komise při biskupství, kteří záměr schvalovali a doporučovali, že jej dobře prostudovali, než dali svůj souhlas. Od toho je tam přece máme. Já jsem v oblasti umění a představivosti naprostý nevzdělanec, ale věřím jak biskupství, tak i našemu správci farnosti o. Petrovi, že je to záměr dobrý. O prázdninách často zavítám jinam. Nejezdím sama a mohu klidně svěřit i Vám ostatním reakce, když se vracíme odjinud domů. „Není jak u nás v Šenově. Tam to máme nejlepší.“ Jistě to jsou zkratkovité reakce a význam a účinek mše sv. je všude stejný. Ale je tím vyjádřeno ocenění a přízeň k našim bratřím a sestrám ve farnosti. Modleme se všichni společně, ať  Pán žehná našemu dílu, a my zanecháme příštím generacím sakrální prostory opravené i obohacené a doplněné uměním 21. století. Modleme se za dar víry pro naše další generace a nedávejme jim svým hněvivým jednáním špatný příklad! Nechci tímto nikoho poučovat, ale sděluji jen svůj osobní názor a přístup k záměru. Věřím  – možná naivně – v dobré a upřímné přátelské vztahy v naší farní rodině. Znovu mě v tomto pohledu utvrdil kolektiv velmi vydařeného výletu. Ze Starého Zubří jsme jeli do Bzence, kde nám v restauraci Sokolovna připravili chutný oběd. V nádvoří zámku čekal na nás starosta města, pan Pavel Čejka. Ve stručnosti jsme se seznámili s historií i současností města. Starostou v Bzenci, který má 4300 obyvatel, je od roku 1991.  Známé město vína má v průběhu roku tradiční akce. Je to Májová výstava vín, Den otevřených sklepů, Bzenecká pouť (farní kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie – 15. 8.), Vinobraní, Bzenecké sklepy při svíčkách, Bzenecké Svatomartinské slavnosti. Na kopci nad městem je kaple sv. Floriána a Šebestiána, která byla zničena. Město vyhlásilo k 1. 4. 2016 veřejnou sbírku, která končí 15. 12. 2017 a kaple je už dnes opravena za velkého přispění všech občanů města. Prohlédli jsme si přilehlý park s tisíciletou lípou a prošli náměstím. Pokračovala jízda do blízkého vinného sklípku rodinného vinařství pana Petra Kunce. Rodinné vinařství vzniklo v r. 1998 a nese název Bisenc (vznik zkratky se dočtete na webových stránkách www.biovinarstvi.cz). Majitel firmy je vinohradníkem i sklepmistrem. Při vzniku navázal na letité zkušenosti svého otce.  Od roku 2009 je rodinné vinařství v režimu ekologického pěstování a bio produkce.  Příjemné posezení ve sklípku, na stolech připraveno drobné občerstvení a začala ochutnávka osmi druhů vín. Z toho šest bílých, jedno růžové a jedno červené. Ke každému druhu samostatný výklad pěstování, ošetřování a zpracování až ke konečnému odběrateli – spotřebiteli. Nabídka ke koupi. Na stolech se objevily skvělé sladké trubičky od paní Antonie Hanzelkové z Libhoště, za které jí děkujeme. Na závěr výborná klobása, nákup domů a odjezd směr Šenov. Velmi příjemná zpáteční cesta, díky o. Petrovi ve 20:00 ukončena společnou modlitbou za naše obce Šenov, Václavovice a Bartovice. Se zahanbením jsem si uvědomila, že už je 20:00 a pokud to myslíme vážně, máme něj

akou „povinnost“, na kterou bychom jinak zapomněli Ne se všemi jsem hovořila osobně,

ale ohlasy na výlet od jednotlivců jen ty nejlepší možné. Osobně Vám všem chci poděkovat za společenství, které se vytvořilo. Seděla jsem v zadní části autobusu mezi ml

adými – mezi mladší střední generací. Bylo mi s nimi velice dobře. Díky jim!   Chtělo by to brzy zopakovat, protože už jsem jen to zvadlé listí. Poděkování patří o. Petrovi za organizaci a duchovní náplň výletu a panu řidiči autobusu Miloši Stančíkovi za bezpečnou jízdu. Zdravím všechny šenovské farníky upřímným pozdravem Pánova Pokoje.

Evženie Kotulová

Autor první fotografie pan Jiří Koleček (kostelník z kaple sv. Ducha)

Autorka ostatních fotografií paní Kamila Stavinohová